Vážená paní Poláčková,
při cestě za svými cíli zjevně neberete ohled na nikoho a na nic. Nyní jste se rozhodla zatáhnout do politického sporu také mou manželku a využít ji jako prostředek k útoku na mě. Veřejně jste ji oslovila jménem, připomněla její někdejší účast ve vašem kroužku a připojila společnou fotografii – přestože sama přiznáváte, že sociální sítě nepoužívá a veřejně se nijak neangažuje.
Jinými slovy: dobře víte, že se moje manželka nemůže k vašemu příspěvku přímo vyjádřit, a přesto jste ji použila jako rekvizitu své politické kampaně.
To považuji za krajně účelové a především naprosto nepřijatelné.
Ano, jsme manželé již 28 let. Moje žena veřejně nevystupuje, politicky se neangažuje a nemá ani účet na Facebooku. Za mé názory, články a politická rozhodnutí nenese žádnou odpovědnost. Dokonce si nikdy nepřála, abych tuto funkci vykonával. Mé příjmy byly vyšší, pracoval jsem z domu, jezdili jsme na dovolené a společně trávili čas. Nyní mám mnoho desítek dnů nevybrané dovolené, většinu času trávím na úřadě. Určitě na tom nevydělala. Ale materiální hledisko není vše. Pokud chcete kritizovat mě, obracejte se na mě. Jsem veřejně činný, pod svými texty jsem podepsaný a za svými názory i činy si stojím.
Moji manželku z toho laskavě vynechte.
Ano, před mnoha lety navštěvovala váš taneční kroužek. Ve svém příspěvku jste však jaksi zapomněla uvést podstatnou část příběhu – proč k vám chodit přestala.
Když jsem začal působit v Hrabovských listech jako redaktor, editor a grafik a později jsem se zapojil také do komunální politiky, začala jste kontakt s mou manželkou využívat k tomu, abyste jejím prostřednictvím působila na mě ve svůj prospěch. Jí samotné to bylo velmi nepříjemné. Když toto jednání neustávalo, ale naopak nabíralo na intenzitě, přestala k vám docházet a veškeré vazby s vámi ukončila.
Na tanec ani pohyb přitom nezanevřela. Pokračovala jinde a byla podstatně spokojenější.
Její někdejší návštěva vašeho kroužku vám nedává trvalé právo používat její jméno, vzpomínky ani fotografii ve volebním boji proti jejímu manželovi. Člověk není majetkem spolku jen proto, že před lety navštěvoval jeho aktivity.
Způsob, který jste nyní zvolila, považuji za zlý, falešný a zištný. Nejde o obranu tanečního spolku. Kdyby vám šlo skutečně o jeho činnost, věnovala byste se věcným důvodům, proč nebylo možné vyhovět vašemu požadavku na pravidelný pronájem sálu. Místo toho jste oslovila ženu, která o vašem požadavku nerozhodovala, veřejně nevystupuje a do celé záležitosti nijak nevstoupila.
To není argumentace. To je citové vydírání prostřednictvím rodinného příslušníka.
Mé články označujete za pomlouvačné. Ve skutečnosti v nich reaguji na veřejná tvrzení, nepravdy a útoky šířené prostřednictvím facebookového kanálu pana Gromnici. Mé texty jsou veřejné, podepsané a každý na ně může věcně reagovat.
Na váš příspěvek jsem ostatně odpověděl také já. Mou odpověď jste však vzápětí smazala. Zřejmě je pro vás pohodlnější pronášet veřejná obvinění v prostoru, ve kterém si zároveň sama rozhodujete, čí reakce smějí zůstat viditelné.
Doslechl jsem se rovněž, že jste mi měla napsat jakýsi otevřený dopis, který používáte ke své propagaci. Jen jste jej jaksi zapomněla poslat adresátovi.
Otevřený dopis znamená, že někomu skutečně napíšete a současně s jeho obsahem seznámíte veřejnost. Neznamená to, že odeslání dopisu pouze sehrajete před publikem a skutečnému adresátovi jej raději nedoručíte – co kdyby na něj totiž odpověděl.
Je zjevné, že se spolu se svými politickými přáteli snažíte vrátit k vlivu na vedení Hrabové. To je samo o sobě legitimní politická ambice. Legitimní však není používat při tom jako munici manželku politického protivníka, která sama veřejně nevystupuje a do kampaně se nijak nezapojila.
Politický střet může být ostrý. Může být nepříjemný a může odhalovat chyby, rozpory i osobní odpovědnost veřejně činných lidí. Musí však mít hranice.
Vy jste tuto hranici překročila.
Pokud chcete vést spor se mnou, veďte jej se mnou. Pokud chcete obhajovat svůj spolek, obhajujte jej věcnými argumenty. Pokud chcete řídit Hrabovou nebo ovlivňovat její vedení, měla byste nejprve prokázat, že dokážete respektovat alespoň základní pravidla slušnosti.
Moji manželku už do své politické kampaně nezatahujte.
Vím, že přání bývá otcem myšlenky. V tomto i dalších příspěvcích mě s neskrývaným gustem opakovaně označujete za „dosluhujícího starostu“. Možná by však bylo rozumnější vyčkat na výsledek voleb a následná povolební jednání. Označovat mě už nyní za dosluhujícího starostu je stejně předčasné a nepatřičné, jako by bylo po volbách – pokud znovu získám důvěru zastupitelstva – nazývat mě starostou novopečeným. O tom totiž nerozhodujete Vy, ani já, ale voliči a následně zastupitelstvo. A nikdo zde není prorokem.
