Starosti s pomluvami

autor: | 30. 12. 2023 | lži Jana Dvořáka

Dneš­ní doba je zvlášt­ní. Infor­ma­ce čas­to při­ná­še­jí lidé, kte­ří jsou ve svém civil­ním živo­tě neú­spěš­ní, sebestřed­ní a veš­ke­rý vol­ný čas věnu­jí tomu, že hle­da­jí za své neú­spě­chy viní­ky, mís­to toho, aby na sobě zapra­co­va­li. Na spo­le­čen­ském živo­tě v obci se moc nepo­dí­lí, akcí se neú­čast­ní a pokud ano, tak ze zišt­ných důvo­dů. To kupří­kla­du osa­dí před vol­ba­mi se svý­mi spo­lustra­ní­ky kru­ho­vý objezd kvě­ti­na­mi, což je chvá­ly­hod­né. Avšak ve chví­li, kdy v těch­to vol­bách neu­spě­jí, tak ten­to kvě­to­mil jde a veš­ke­ré kvě­ti­ny vytr­há, pro­to­že když lidé nechtě­jí jeho, nechtě­jí tudíž ani kvě­ti­ny, co vysa­dil. Logic­ké myš­le­ní má extrém­ně zkrat­ko­vi­té a neští­tí se házet špí­nou a pomlu­va­mi. Neu­vě­do­mu­je si, že očer­ňo­vá­ním ostat­ních ze sebe lep­ší­ho člo­vě­ka neu­dě­lá. Lidi, kte­ří ho zna­jí, si o něm a jeho pomluvách mys­lí své, ale lidé na soci­ál­ních sítích, kte­ří obvykle neví o koho jde, mohou jemu zpro­střed­ko­va­ným infor­ma­cím i uvě­řit. Jeho hlav­ním cílem je pro­střed­nic­tvím pomluv zne­chu­tit ostat­ním prá­ci nato­lik, že ji nebu­dou dělat s rados­tí a taj­ně snad i dou­fá, že s ní skon­čí. Vyprá­vět by moh­la šéf­re­dak­tor­ka Hra­bov­ských lis­tů. Po kaž­dém zve­řej­ně­ném čís­le ten­to jazy­ko­vě­dec vydá rádo­by zevrub­nou ana­lý­zu, kde kro­mě své­ráz­né­ho výkla­du gra­ma­ti­ky a sty­lis­ti­ky, ple­te pří­slo­več­né páté přes devá­té, aniž by si své výkři­ky opo­vr­že­ní sna­žil jak­ko­liv ově­řit. Kupří­kla­du mi vytknul, že „Od sta­ros­ty jsme se dozvě­dě­li nový pojem “komu­nál­ní trak­tor”“, aniž by věno­val pár vte­řin ově­ře­ní, zda tato kate­go­rie náho­dou nee­xis­tu­je. Chá­pu, že v době, kdy stu­do­val vyso­kou ško­lu doprav­ní, kate­go­rie trak­to­rů pře­chá­ze­la ply­nu­le v tan­ky, ale dnes je trak­to­ro­vý svět mno­hem více roz­ma­ni­těj­ší. Pou­ží­vat vlast­ní nevě­do­most jako zbraň pro­ti něko­mu jiné­mu je ostat­ně jed­na z nec­nos­tí toho­to doprav­ní­ho inže­ný­ra. V jeho výt­ce mě zau­ja­ly i typo­gra­fic­ky nespráv­né uvo­zov­ky kolem „komu­nál­ní­ho trak­to­ru“, kde bych správ­né pou­ži­tí uvo­zo­vek u člán­ku vytý­ka­jí­cím správ­nost jiných tex­tů, poklá­dal za samo­zřej­most.

Dlou­ho­do­bě vytý­ká mís­tosta­ros­to­vi, že ho udá­ním nechal vyho­dit z prá­ce. Což se aktu­ál­ně sna­ží doká­zat jedi­nou větou vytr­že­nou z kon­tex­tu, z doku­men­tu o němž ani neví z kte­ré­ho je data, a ani co obsa­hu­je kro­mě této jedi­né věty. Nepře­kva­pi­lo by mě, kdy­by ani nevě­děl, zda je jeho. Když jsem se kdy­si dozvě­děl, že tuto zákeř­nost mís­tosta­ros­to­vi vytý­ká, hovo­řil jsem s výše posta­ve­nou kom­pe­tent­ní oso­bou jeho býva­lé­ho zaměst­na­va­te­le a ten mi sdě­lil, že se nejed­na­lo o vyho­ze­ní z prá­ce, ale nepro­dlou­že­ní smlou­vy na dobu urči­tou, a že pří­či­nou byly chy­by, kte­rých se při své prá­ci dopouš­těl. Nena­pa­dá mě důvod, proč by ten­to zástup­ce býva­lé­ho zaměst­na­va­te­le měl lhát, na roz­díl od důvo­dů, proč by měl lhát ten, kte­rý má svou nená­vist k mís­tosta­ros­to­vi od urči­té doby jako své život­ní poslá­ní. Doce­la mě pře­kva­pu­je, že niko­ho neza­jí­má, co vlast­ně mělo být před­mě­tem toho­to hypo­te­tic­ké­ho udá­ní. Vím, že by to moh­lo jit­řit fan­ta­zii. Jed­na­lo se o pou­hý dotaz, zda má zaměst­na­nec sou­hlas vyko­ná­vat prá­ci šéf­re­dak­to­ra pro náš úřad, jeli­kož se před­po­klá­da­lo, že dle záko­na je ten­to sou­hlas na jeho pozi­ci zapo­tře­bí. Vel­mi reál­ně totiž hro­zi­lo, že pokud by to jeho zaměst­na­va­tel zjis­til, musel by ten­to člo­věk pozi­ci šéf­re­dak­to­ra u nás ze dne na den opus­tit. Což by zkom­pli­ko­va­lo závaz­ky, kte­ré jsme měli zasmluv­ně­né s tis­kár­nou. Zaměst­na­va­tel odpo­vě­děl, že dle jeho míně­ní sou­hlas nepo­tře­bu­je, jeli­kož se jed­ná o pub­li­kač­ní čin­nost. Tedy nic, co by zav­dá­va­lo sebe­men­ší důvod k ukon­če­ní pra­cov­ní­ho pomě­ru. Pod­le mých infor­ma­cí se s tím­to býva­lým zaměst­na­va­te­lem sou­dí, ostat­ně sou­dí se i s naším úřa­dem. Sou­dy, trest­ní ozná­me­ní a násled­né stíž­nos­ti na postup poli­cie v těch­to trest­ních ozná­me­ních pat­ří k jeho oblí­be­ným kra­to­chví­lím.

V před­čas­ném novo­roč­ním bla­ho­přá­ní, kde se spí­še než věno­vá­ní samot­ným přá­ním, jen věnu­je opě­tov­né­mu hod­no­ce­ní, jaká je sou­čas­né vede­ní rad­ni­ce ban­da dile­tan­tů. Kdo čekal, že po tom bude mít cho­rá ztra­ce­ná duše pisa­te­le klid, vel­mi se mýlil, jeli­kož ihned v zápě­tí při­šel pří­spě­vek s dal­ším pře­té­ka­jí­cím věr­te­lem špí­ny, kde hod­no­tí, jak špat­ně se o úřad sta­rá­me, jeli­kož v příš­tím roce při­chá­zí­me o SPOD a od 1.7.2024 prav­dě­po­dob­ně i o sta­veb­ní úřad. Hero­i­zu­je minu­lá vede­ní úřa­du za to, jak doká­za­la tyto odbo­ry úřa­du hájit pro­ti všem. Úpl­ně igno­ru­je to, že tyto změ­ny nejsou z naší akti­vi­ty a neda­lo se jim zabrá­nit, jeli­kož i onen Sta­tut měs­ta Ost­ra­vy svou změ­nou rea­gu­je pou­ze na změ­ny v záko­ně č. 359/1999 sb., o soci­ál­ně-práv­ní ochra­ně dětí a dále na nove­lu sta­veb­ní­ho záko­na 283/2021 Sb. Pokud bychom chtě­li OSPOD zacho­vat, muse­li bychom zvět­šit počet pří­sluš­ných úřed­ní­ku na dvoj­ná­so­bek a finanč­ně by to nad­měr­ně zatí­ži­lo náš roz­po­čet, nehle­dě na to, že je téměř nemož­né sehnat na tato mís­ta pří­sluš­ně kva­li­fi­ko­va­né a odbor­ně zdat­né úřed­ní­ky a vyu­ži­tí SPOD u nás dlou­ho­do­bě kle­sá. Pěk­ně to v lis­to­pa­do­vém čís­le Hra­bov­ských lis­tů popsa­la a zdů­vod­ni­la vedou­cí toho­to naše­ho odbo­ru, kte­rá také uved­la, že nao­pak roz­ši­řu­je­me počet míst pro úřed­ní­ky pro obec­nou soci­ál­ní prá­ci, kde dochá­zí k nárus­tu čin­nos­tí. Vidi­tel­ně tomu­to člo­vě­ku při hle­dá­ní všech domně­lých gra­ma­tic­kých pře­šla­pů uchá­zí obsah zkou­ma­ných člán­ků a šir­ší sou­vis­los­ti.

Při čte­ní výplo­dů toho­to Don Qui­jo­ta se nabí­zí otáz­ka, když lže a mlží v toli­ka věcech, dá se mu vůbec v něčem věřit? Na jed­ná­ní zastu­pi­tel­stev necho­dí, tak­že se nikdy pří­mo neze­ptá na věci, kte­ré tak vyčí­tá a jen zba­bě­le z úkry­tu kydá špí­nu na hla­vy mno­ha, kte­ří si to v žád­ném pří­pa­dě neza­slou­ží.

Tak­že dnes jsem pro­bral jed­nu oprav­du nepří­jem­nou sta­ros­tov­skou sta­rost a bohu­žel lze před­po­klá­dat, že už onen zmi­ňo­va­ný pisa­tel, z kate­go­rie nazý­va­né „hej­tr“, již míchá dal­ší por­cí špí­ny, aby ji mohl hodit s nadě­jí, že na někom ale­spoň tro­chu ulpí.